Jaké příběhy stojí za Azylovým domem ROSA?

Letošní rok bude ve znamení pomoci týraným ženám a dětem v Azylovém domě ROSA, které ztratily vlastní domov a hledají pevnou půdu pod nohama, aby mohly vybudovat domov nový. Před ženami stojí řada výzev, jednou z nich je nevracet se k tyranovi, kterého měly doma. Tím, že pomoc azylového domovu vyhledají, mají první velký krok za sebou. Řada dalších je ještě čeká …

Příběh paní Ivany
Jednoho pondělního rána zazvonil v Informačním a poradenském centru ROSA telefon ještě před začátkem pracovní doby. Volala vyděšená žena, oběť domácího násilí, která byla v noci napadena svým manželem. Rozhodla se ještě dnes od manžela odejít, takže potřebovala bezodkladně azylové ubytování, pro sebe a svou dvouletou dceru.

Paní Ivana bydlela s manželem a dcerou v Praze, byla na mateřské dovolené, ale de facto bez příjmu, protože příspěvek byl zasílán na účet, ke kterému neměla přístup. Násilí začalo v období, kdy byla těhotná, k psychickému teroru přibyly fyzické útoky, sexuální násilí a také ekonomické násilí. Žena byla také sociálně izolována, s rodinou ani kamarádkami nebyla delší dobu v kontaktu, protože si to manžel nepřál a dlouhodobě pracoval na tom, aby jí vztahy zničil.

V noci telefonickým hovorem s Azylovým domem se manžel paní Ivany dožadoval intimního styku, což ona odmítala. Manžel ji začal obviňovat z nevěry, urážet ji vulgarismy typu „m*dko zas*aná“, a když se ohradila, že jí takto nadávat nebude, začal ji fackovat, bít pěstmi do ramenou, prsou a srazil ji na zem. Poté se na ni vymočil a odešel do obýváku. Tam si dal několik piv a naštěstí usnul u televize.  Paní Ivana se proplížila do koupelny, ošetřila si rány, zamkla se tam a na internetu si začala hledat informace, jak ze situace ven. Ráno našla na stole vzkaz: „Těš se, příště to dokončíme.“ 

Rozhodla se pro azylové ubytování, protože měla strach… rodina byla daleko a před kamarádkami by se musela hanbou propadnout. Našla si tedy číslo do poradny a začala jednat. Paní Ivana se ten den dostavila na konzultaci a po zjištění základních informací jsme začaly pracovat na řešení situace. Azylový dům ROSA nedisponuje krizovými lůžky, takže přijetí není možné okamžitě. S paní Ivanou jsme se dohodly na nástup druhý den. Bylo nutné vymyslet, kde s dcerou stráví noc z pondělí na úterý.

Paní Ivana měla v sobě obrovský blok, za žádnou cenu se nechtěla svěřit žádné z kamarádek. Velmi se za celou situaci styděla. Náš argument, že stydět by se měl především její manžel, její názor trochu změnil a rozhodla se zkusit zavolat kamarádce Mirce, se kterou si byly vždycky hodně blízké. Mirka ji příjemně překvapila, na nic se nevyptávala a nabídla jí ubytování, na jak dlouho bude potřebovat. Paní Ivana jí dokonce mohla dát dcerku na odpoledne na hlídání, protože si potřebovala zařídit několik věcí.

Dvouletá Laurinka se s novou situací vypořádala nad očekávání dobře. Možná vycítila, jak se její mamince ulevilo. Paní Ivana působila nejdřív velmi energicky, ale během prvních pár dnů přišly i kritické momenty, plné únavy, vyčerpání, vzteku, strachu a pochybností, zda odchod do azylového domu nebyl unáhlený krok.

Paní Ivana ve spolupráci se svou klíčovou pracovnicí podala k soudu žádost o předběžné opatření, aby měla dcerku ve své péči. Taktéž podala žádost k opatrovnickému soudu a žádost o rozvod. Stále zvažuje, zda na manžela podat trestní oznámení za týrání. Začala si taktéž zjišťovat, jestli by měla nárok na nějaké sociální dávky. S pomocí kamarádky Mirky si také našla brigádu.

Jednalo se o práci na počítači, kterou bylo možné vykonávat doma a dobře ji skloubit i s péčí o malou dcerku.  Taktéž musela čelit útokům ze strany manžela, který na ni všemi možnými způsoby vyvíjel nátlak, aby se k němu vrátila. Paní Ivana má před sebou ještě hodně dlouhou cestu plnou nepříjemností. Pracovnice azylového domu ROSA se jí snaží pomoci jak s praktickými kroky, tak s psychickou podporou. V azylovém domě jsou ženy v podobné situaci, takže mohou své zážitky sdílet a poskytovat si rady a pomoc vzájemně.

Domácí násilí v číslech

V Česku se za deset let, co je v zákoně opatření na ochranu obětí domácího násilí, odehrálo 11 577 vykázání z domova. Odborníci i autoři zákona zdůrazňují, že zákaz přístupu domů na deset dní není trest pro násilníky či násilnice, ale je to ochrana obětí. Těmi se stávají většinou ženy. Násilí v rodinách často přihlížejí také děti, mnohé bývají terčem výpadů.

Za léčbu obětí domácího násilí se ze zdravotního pojištění v roce 2014 podle výzkumu, který nechala vypracovat společnost proFem, vydalo 1,85 miliardy korun. Léčení chronických onemocnění, k nimž domácí výpady přispěly, stálo téměř 1,1 miliardy. Dalších 215 milionů si připlatily oběti. Domácí násilí někdy zažilo zhruba 28 procent žen v Česku. Skoro třetina z nich musela po útoku vyhledat lékaře.

Podle studie Evropského institutu pro genderovou rovnost by ale celkové ztráty kvůli domácímu násilí – tedy náklady na vyšetřování, soudy, léčbu a další oblasti – mohly být v ČR výrazně vyšší, dosahovat by ročně mohly téměř 5,39 miliardy eur (kolem 145,7 miliardy korun). (zdroj: ceskenoviny.cz)

 

Publikováno v Charita,Novinky.